Skutečné příběhy skutečných lidí v malém jihočeském městě na konci devadesátých let uplynulého století očima dvanáctiletého, pomalu dospívajícího děvčete. Příběhy popisující svět plný falše, potrhlých nápadů, sebeklamu, neotřelého humoru, zapšklé zloby, prostoduchosti, dobrácké upřímnosti, žárlivé sobeckosti, chlapského kamarádství, maloměstské upjatosti, namyšlené přezíravosti a vyhrocených emocí - jedním slovem: lidskosti.
Genre: FICTION / GeneralKulatá a ze všech stran obouchaná karosa ze šedesátých let zastavila před kulturním domem a jako první z ní čiperně vyskočil starý Kostiha. „Nazdar děcka – tož nás tu máte!“
„Tož vás vitááme u nás, děcká – vitéte, nó, vitéte u náás,“ rozječela se máma, až se v přilehlém Lázeňském parku rozkrákaly vrány, zatímco z autobusu začali vystupovat muzikanti, oblečení ve zmačkané socialistické konfekci, jejich manželky a děti, tetičky a strýčkové, dědečkové a babičky, vnoučata, bratranci, sestřenice, zeťové, snachy, švagři, švagrové a jedna prastará kmotra, o které už nikdo přesně nevěděl, čí že byla vlastně příbuzná.
„To si dělaj prdel,“ skvěle se bavil pardál Kraťas, který sice nebyl požárník, avšak stejně jako dobrá polovina města si nemohl tak velkolepé entré nechat ujít. „Až do teďka sem si myslel, že víc než šedesát lidí do jednoho autobusu nenašlapeš. No ty maj ten bourák snad nafukovací!“
Míla Douda stál s otevřenými ústy a nestačil se divit. V duchu počítal náklady na stravu a ubytování. Zato máma zářila: „Václavé, Liduškó, Olinéé,“ halekala a vrhala se jednomu po druhém okolo krku.
